Jdi na obsah Jdi na menu
 


To byl zase rušný víkend. V pátek navečer jsme šli s bráchem do restaurace na Sluneční dvůr prodávat lístky na Štěpánskou zábavu. Příliš velký zájem jsem nečekal, ale že by za celé dvě hodiny nepřišel ani jeden člověk...no už je tomu tak. Ale rozhodně jsme se nenudili. Přisedl si k nám pan Šup, majitel, a vzešlo z toho velice zajímavé povídání. K tomu jsme popíjeli dobrá vína a pojídali skvělé sýry. Originální Parmazán z Francie, skvělou Nivu, nějaké ty kousky vepřového masa. Chtěli jsme pokračovat v kině a navázat tak na minulý pátek, ale bylo nepochopitelně zavřeno a tak jsme zůstali celý večer na jednom místě. Stavil se i Grola a Ondra. Pěkný večer.

Ráno mě čekalo opět brzké vstávání, protože byla na Slunečním dvoře naplánovaná zabijačka. Já byl opět přizván. Asi jsem se minulý víkend osvědčil. Jelikož se všechno odehrávalo na náměstí, v přítomnosti kolemjdoucích, byla atmosféra odlišná té předchozí. Vůbec se nekřičelo, nikdo nám nenadával, že děláme něco špatně, že jsme pomalí a podobně. Řekl bych, že nám to sekýrování i trochu chybělo:) ale zábava byla opět velká, stějně jako přísun slivovice. Tentokráte ovšem mandlové. Chuť jemnější, o to líp se pila. Škoda, že kolem oběda zdroj vyschnul. Samotné zabijení probíhalo bez vetších problémů. Jedinou stinou stránkou tak byla vlezlá zima. Spolu se silným a pronikavým větrem tvořili vražednou kombinaci. Jelikož šlo o zabijačku veřejnou, cítili jsme se chvílemi jako ochotníci na venkovském divadle, nebo postavičky ze skanzenu. Snažili jsme se to ale moc nevnímat, naštěstí bylo hodně práce.

Součástí tohoto divadla byl i prodej vepřových pochutin. Ze začátku nebyl zájem nikterak velký, ale jakmile se začaly prodávat jitrnice, jelita a škvarky, strhl se nelítostný boj. Ještě teplé jitrnice mizely před očima, škvarky by si lidi vytáhli z kotle holýma rukama, kdybychom je k tomu pustili:) A tak jsme měli o zábavu postaráno.

Nemohl jsem ale tentokrát zůstat až do úplného konce. Čekala mě ten den ještě jedna akce a to vánoční večírek naší firmy. Konal se v restauraci Salmaril v Bohunicích. Přijel jsem chvíli před oficiálním začátkem, skoro všichni už byli uvnitř. Ale ještě dlouho chvíli se čekalo na opozdilce. Šéfa skladu, nejmíň oblíbeného (neoblíbeného) člověka ve firmě. Navíc přišel v riflích, i když jsme měli nakázaný společenský oblek. Bylo vidět, že pravidla neplatí pro všechny stejná. Po nezbytných proslovech a uvítacích řečích přinesli jídlo. Cítili jsme se jako v práci, jídlo studené, servírované po částech. Nejdřív hlavní jídlo, po pár minutách příloha. Obsluha byla všeobecně špatná, pomalá a nepříjemná. Na objědnání vína jsme čekal i půl hodiny. Vyřešili jsme to po svém. Začali jsme navštěvovat bar. Když nastala volná zábava, měli jsme na výběr karaoke a bowling. Poslechli jsme si dvě písničky v podání japonských šéfů(zpívali vážně pěkně, je vidět, že karaoke je v Japonsku národní sport) a šli jsme do vedlejší místnosti na bowling. Tam už panovala uvolněná zábava, přesně podle našich představ. Panáky nestačil vrchní ani dolívat, kuželky nestačil automat stavět. O půlnoci jsme si společně zazpívali anglickou i českou verzi vánočního hitu Tichá noc a také velice vtipně We Are The Champions. Uvidíme, jaká písnička završí příští vánoční večírek a kolik součastných zaměstnanců se ho zůčastní....

Tvrdé jádro ovšem ještě nešlo domů. Přesunuli jsme se zpět k bowlingu, ale tentokrát jsme hráli šipky a u toho se skvěle bavili. Za celý večer jsme vypil něco kolem litru vína, asi 8 Jegrů, 2 rumy s colou. Mandlovou slivovici ani počítat nemůžu. Domů jsem se dostal kolem půl 4.

V neděli jsem odpočíval po náročněm dni. Ale už po obědě jsme vyrazili na koncert Čechomoru. Cestou jsme se stavili na Náměstí Svobody, koupili tam medovinu. To aby se nám lépe zpívalo. Cestou jsme ještě nabrali Štěpánovy kamarády, takže nás k Semilasu dorazilo 7 a skoro vypitá medovina.

Obrazek

Samotný koncert se mi moc líbil. Navíc bylo i na co koukat, protože si Čechomoři pozvali hosta, krásnou zpěvačku Elišku. Vrcholem koncertu byla poslední píseň, kterou jsme si doslova vykřičeli. Nešlo o žádnou jinou, než o hit Hruška. Celým tělem mi při zpívání projel mráz a následně husí kůže a kdo co všechno ještě. Skvělý zážitěk. Cestou domů jsme ještě poseděli v příjemné hospůdce s ještě příjemnější obsluhou.


Jeden z nejlepších víkendů roku! Ale pozor, ještě dva nás do konce roku čekají:o)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Stojííí hruškááá-a v širéééééém...

(Štěpán, 18. 12. 2007 15:09)