Jdi na obsah Jdi na menu
 


    Jak je docela běžné v předvánočním období, chodím si tak po městě a sháním dárky. Měl jsem docela problém vymyslet něco pro bráchu. Po několika dnech trápení se povedlo. Je jasné, že nebudu prozrazovat, o jakou skvělou věc jde:) Plný radosti, že jsem mohl škrtnout další položku na vánočním seznamu, jsem si chtěl posedět v jedné kavárně a dát si horkou čokoládu. Opravdu jsem se na tu pohodu těšil. Přijdu do kavárny, vytáhnu noviny a čekám něž si mě obsuha všimne. Po chvíli mi slečna donesla nápojový lístek. Úplně jsem se lekl. Nejlevnější horká čokoláda stála přes 50 korun a moje vytoužená banánová se šlehačkou si směle tykala s 80 korunami. Tolika peněz přeci nedám za hrnek kakaa, nejsem blázen. Ale bylo mně hloupé, jen tak se zvednout a odejít. Napadl mě ale skvělý plán. Vytáhl jsem z kapsy mobil a předstíral hovor....: "Prosím, no ahoj, v centru a ty? , tak já se za tebou stavím, vydrž!“ A to jsem už stál a oblíkal si bundu. Servírce jsem se omluvil, že musím tak rychle odejít, i když bych si tu čokoládu tak rád dal.
    Cestou na trolejbus jsem si říkal, jak šibalsky jsem nad nimi zvítězil. Sedl jsem si do trolejbusu a v tom to přišlo. Najednou divný pocit, něco není v pořádku. Kde mám tašku s dárkem?! Na poslední chvíli mi to docvaklo, tak tak jsem stačil vyskočit z trolejbusu. Hned za zády se dveře zavřely. Naštěstí byla čokoládovna jen kousek od nádraží a kabela byla na svém místě. Ale ty pohledy servírek...raději jsem si měl tu čokoládu dát :o)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA