Zvěřinové hody
Poslední dobou mám problém se donutit něco napsat. Možná to bude asi tím, že scházejí ty správné zážitky. Jediné, co stojí za povšimnutí, jsou jen víkendy a to zdaleka ne všechny. No jo, je tu podzim a s ním nevhodné počasí na různé výpady do přírody a na výlety. Vše se omezuje na víkendové pařby a fotbal. Aby toho nebylo málo, vzala si mě na mušku střevní chřipka. Jen nerad bych nějakou nemoc přecházel, a tak jsem raději zůstal na neschopence. Ona se taky střevní chřipka jen těžko přechází….
V sobotu jsem ale ještě stihl odehrát svůj nejspíš poslední podzimní zápas. Přijeli k nám Bosonohy B. Tým ze spodní části tabulky. Všeobecně se neočekávalo nic jiného než výhra. Ta se začala rodit hned od začátku utkání. Už ve třetí minutě jsem střelou do prázdné brány otevřel gólovou nadílku. Ještě do poločasu jsme přidali pět branek. Druhý poločas byl ve znamení neproměněných šancí a tak po závěrečném hvizdu svítilo na tabuli skóre 8:0. Díky zaváhání Řečkovic na půdě poslední Svratky jsme se dostali zpět na první místo v tabulce. O víkendu nás čeká poslední zápas podzimu proti Chrlicím. Snad se nám podaří vyhrát.
Večer jsme vyrazili do Slunečního dvoru na Zvěřinové hody. Nikdy jsem na podobné akci nebyl. Jídelna byla již solidně zaplněná, spousta lidí měla již po jídle, jiní si zrovna pochutnávali na srnce či kanci. Posadili jsme se hned vedle cimbálové muziky, která celé této „žranici“ dělala krásný hudební doprovod. Objednal jsem si Srnčí ragú na smetaně s knedlíkem a k tomu Frankovku z valtických zámeckých sklepů. Jídlo to bylo výtečné. Moc jsem si pochutnal. Na víně jakbysmet. Po jídle jsme si příjemně zazpívali spolu s cimbálkou, někteří se dokonce nenechali dlouho pobízet a šli si i zatančit. Po odjezdu cimbálové muziky jsme se všichni známí sešli u jednoho stolu a zábava pokračovala dál.