Zase ty Dambořice
Poslední dobou tu píšu jen o prokalených víkendech. Teď tomu nebude jinak:o)
Ale ne, zase tak hrozné to nebylo. Už ve středu večer jsme vyrazili s Ríšem na Petrov. Vyzbrojeni stativy, fotoaparáty a touhou vyčarovat ty nejhezčí obrázky jsme došli na Denisovy sady. Naše nadšení bylo po pár minutách pryč. Shrnul bych to asi takhle. Musíme se ještě hodně učit. V technice, výběru místa, ve všem. Jen ta touha zůstala...
Náladu mi pozvedl mail, který jsem si přečetl druhý den v práci. S velkou dávkou štěstí se mi podařilo sehnat ubytování na Silvestra. Nejedná se o žádný hotel Ricc, ale spát budeme na postelých a umyjeme se vodou přímo z vodovodu. A to je luxus:) Horší byla ale domluva s nocležníkama. Poslední dobou jen málo lidí dokáže odepsat na zprávu, kterou jim pošlete. A tak jsem po celý víkend dával dohromady zájezd do Křtin. Naštěstí se vše povedlo. Jen doufám, že bude ubytování takové jak si ho přestavuji, o zábavu bych se už nebál.
Bavit my se totiž dokážeme. Důkazem budiž kácení máje v Dambořicích. Opět jsme se na místo určení dopravili jako první. V klidu jsme si vybrali ideání místo přímo u parketu a skočili na zahajovací Becherovku. Nebyla jen zahajovací ale i uvítací. Na štastný návrat jsme si přiťukli s Lenkou a Štěpánem. Konečně je máme zase tady a večer s velkým Vé mohl začít. Něco po deváté hodině byl sál z větší míry zaplněn. Ale v ten stejný okamžik došlo na baru k malé tragédii. Došel náš bylinný likér. Byli jsme nuceni změnit značku a značně zjemnit. To se ve finále ukázalo jako velká výhoda:)
Další tragédie se přihodila dole v sále. A zase jsme u toho nechyběli. V Dambořicích ctí tradice. Na máju připnou zástěrku a stárci ji mají za úkol chránit. Pokud by se ji někomu podařilo strhnou a utéct s ní ven, zábava by byla prohlášena za ukončenou, mája by se pořezala a šlo by se domů. Já a Lenka jsme byli tak šikovní, že se nám to téměř podařilo. Musím ale říct, že omylem. Z legrace jsme se snažili provokovat hlídající stárky. Vyskočil jsem pro zástěru a aniž bych chtěl, zůstala viset pouze na jedné šňůře. Co se nepovedlo mně, dokončila Lenka. V tu chvíli byl kolem nás hlouček stárků, tisíce očí nás nepříjemně prohlížely.... Oficiálně by jsme měli zaplatit něco kolem 3000 korun a s ostudou si jít sednout. Zvítězila ale diplomacie! Podařilo se nám doslova ukecat stárky, aby zástěru vrátili zpět a stálo nás to jen 9 panáků aviváže. Uff, Leni, naposled!!!
Večer pokračoval dále ve veselé náladě. Kolem půlnoci dorazila i skupinka opozdilců ze Slatiny. Jejich chyba:) Přišli o skvělý večer. Kolem třetí hodiny ranní jsme nasedli do auta a nechali se unášet k domovu
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím, že ste nám dokonca udělali rekord strhnutí! Teda časové rekord - eště pořádně nebylo půl desáté a zástěrka už dole! To ste měli "slyšet" to pozdvižení u našeho stola :o)))
No jo no,
(Lenka, 4. 12. 2007 14:22)když se daří, tak se daří. Ale už vážně za nic tahat nebudu :) !!!
Dokonca rekord
(Jara, 6. 7. 2008 3:07)