Knihovna č. 3
Po čase nechám opět nakouknout do své knihovny, do oddělení přečtených knížek. První jsem četl ještě v nemocnici, poslední s koncem nemocenské. Jako pracující už nebudu mít na čtení tolik času, ale vím, že si vždy nějakou volnou chvíli najdu. Díky projektu Kniha mého srdce jsem se dostal k dlouhému seznamu lidmi oblíbených knih a na některé z nich mám již políčeno. Hned tři knihy nacházející se na seznamu mi prošly poslední měsíc pod rukama a o pár řádků níže o nich napíšu několik vět.
Poklad na Sierra Madre popisuje putování třech mexických flákačů (příležitostných dělníků a zlodějíčků) do hor za zlatem. Vidina bohatství jako by jim dala spoustu energie na dlouhou cestu i na samotné dobývání zlatého prachu. I když ho na místě nenašli mnoho, stačilo to na zamlžení mysli a probuzení chamtivosti. Pro získání zlata vynaložili velkého úsilí, tvrdě pracovali dlouhé měsíce, aby pak cestou domů během pár dnů propadli zlaté horečce, chtíči a nakonec přišli nejen o drahocenný kov, ale i své životy.
Ještě na nemocničním lůžku jsem se pustil do Mementa (Radek John). Hlavní „hrdina“ Michal Otava líčí svůj divoký život pražského narkomana, nesmyslné soupeření s drogou a svojí láskou, též závislou Olgou. Jako všichni jeho kamarádi je přesvědčen, že má situaci pevně pod kontrolou, drogy bere jako únik před společností, před všedním životem. Odsuzuje obecně zaběhnuté pořádky, nesnáší rodiče, dávkou do žíly dává světu smyl. Počáteční pohoda však přechází v nebezpečnou závislost, následuje několikeré léčení, pobyt ve vězení. Pocity štěstí z právě nabíhající rozkoše pravidelně střídají těžké deprese. Michal je nucen zvyšovat dávky a časem se propracuje k vaření pervitinu. Další chvíle drogové rozkoše, další kriminál a zdravotní problémy. Ze začarovaného kruhu už nejde uniknout.
Vyzdvihl bych věrohodný popis nakromanského prostření a zvláštní styl vyprávění, kde se prolíná přímá řeč, nevyslovené myšlenky a popis děje.
Na uklidněnou jsem sáhnul po Saturninovi (ještě jednou díky, Leni). Všem dobře známý román napsal Zdeněk Jirotka, jde o jeho zdaleka nejlepší počin. Vypravěčem je pražský úředník žijící klidným životem. Z někdy až nudného žití ho vytrhne osobitý sluha Saturnin řešící situace vždy zvláštní cestou, ale s nadhledem a vtipem. Svého nového pána vykreslí jako neohroženého cestovatele a lovce divé zvěře,až ho jeho pověst předchází, zařídí mu stylové bydlení na lodi, kterou vyzdobí vypůjčenými trofejemi. Úředník jeho počínání s klidem přechází. Chladným ho však nenechává slečna Barbora. S tou se setká při prázdninovém pobytu u svého dědečka. Barboru však obletuje i Milouš, mladý hejsek, syn tety Kateřiny. Oba, ač nezváni, tráví volné dny v dědečkově sídle a tím dávají prostor k vtipným a veselým událostem. U všech se, jakoby náhodou, nachomítne Saturnin...
Nemá smysl naznačovat děj, ani popisovat veselé scénky. Stačí doporučit jak knihu, tak i film, který jsem viděl jen pár hodin po dočtení poslední kapitoly.
Další dvě knihy jsou od Johna Irvinga, ale ty si nechám až na příště. Ze dvou důvodů – svým způsobem si zaslouží zvláštní pozornost a také potřebuji více příspěvků na stránky:)