Druhé nahlédnutí do čtenářského koutku
Více než měsíc uběhl od prvního
představení mojí knihovny, je na čase se opět podělit s
přečtenou literaturou. Zatím nemám moc na výběr a tak půjde
tentokrát o čtveřici knížek odlišných žánrů.
Na Hlídače č.47 jsem se těšil od té doby, co jsem v televizi zahlédl první upoutávku do kina. Díky svému zarputilému odmítání platit kinům předražené vstupné, dal jsem poprvé za život předost knížce před filmem. Několik prvních stránek jsem si za to rozhodnutí nahlas nadával, styl psaní Josefa Kopty mi ne a ne sednout. Úvodní kapitolu jsem doslova protrpěl. Dál jsem se však nechal vtáhout do děje a užíval si příběh Josefa Douši, který jako válečný veterán žil se svojí ženou Aničkou ve strážném domku při železnici. Obsah po mně nemůžete chtít, ale knihu mohu vřele doporučit. I film, čerstvě oceněný soškami českého lva, by neměl zapadnout do škatulky „zapomenuté“ a i já se na něj co nejdřív chystám.
(po kliknutí vstup do galerie obalů knih)
Jako další zajímavou knihu bych uvedl Dobrodružství Marca Pola. Upravený přepis knihy Milion se četl doslova sám a nad příběhy syna benátského obchodníka jsem nestačil žasnout. Zdá se jako pohádka jeho vypravování o cestách po čínských oblastech v průběhu 13. století, popisy zlatem obkládaných paláců, umělých zahrad, bitev statisícových sultánských vojsk či několik let trvajících pochodů. Lépe než moje pokusy o zajímavý výklad poslouží krátký úryvek z knihy, například nadšení z paláce knížete Barky : To vám bylo nádhery! Bratři nevěděli, na co se mají dívat dříve. Na růžový mramor podlah? Na mechově hebké a hluboké koberce vzorů tak kouzelných,že opravdu bylo nutno myslit na kouzla? Na zdi, vykládané polodrahokamy a drahokamy? Na silně zlacené hlavice sloupu?Na něžný vodotrysk, jehož pramének se křišťálově třásl nad obrovskou porcelánovou lasturou? Bylo to poprvé, kdy bratři ulyšeli zpívající vodotrysk.
Marco Polo procestoval celou Indočínu a díky sepsání jeho pamětí se z něj stal první cestovatel. Uznávaným se však stal až dlouho po své smrti. Spoluobčané v Benátkách nebrali jeho vyprávění vážně, nechtěli uvěřit fantastickým příběhům.
Knihu Jana Vlasáka Ze života cyklotrempa jsem si nesmírně užil. Díky jeho vyprávění jsem se dostal na daleké cesty Polskem, Ruskem, Albánií, Rumunskem, Islandem a jinými zeměmi. Spaní na divoko, setkání s lidmi, problémy s policií, nedostatek jídla, vody, rozmary počasí, problémy s kolem, to vše patří ke správnému cyklovandru a Honza to své knize popsal nezaměnitelným způsobem. Ideální čtení pro ty, co by se chtěli vydat na podobné cesty a také pro ty, kteří ani trochu nevědí, co tento způsob cestování obnáší.
O poslední knize Já o koze, on o voze se nechci moc rozepisovat. Dostal bych se tím na nebezpečně tenký led, protože jde o vyprávění věčně nespokojené ženy, která popisuje svoji životní anabázi a dost často si stěžuje na nás chlapy. Tudíž ideální kniha pro všecny ženy, já ji vzal na milost, protože mi těch 100 stráneček nepozorovaně odmazalo několik hodin z dlouhého dne.
Na závěr opět výzva. Co právě čtete? Jakou knihu by jste doporučili?
Komentáře
Přehled komentářů
Motýlek je drsnej film, pokud tě kniha na měsíc tak výrazně poznamenala, neškodilo by, kdyby jsi ji četl obden, třeba by z tebe byl i hodnej chlapec. Jinak doufám, že už mi konečně půjčíš tu slíbenou knihu o putování džunglí.
asdfhjtziortjh
(Bulhar, 15. 3. 2009 12:43)
No já momentálně rozečteno dílo "všechny řitě světa i ta má" od Charlese Bukowskiho a tuto kniho bych nedoporučil asi nikomu, protože si nejsem jist, že by na to někdo měl žaludek...ale mně se ta kniha líbila, taková správná humusárna - co taky čekat od Bukowskiho, že?? :-D
JInak co bych ještě mohl doporučit a minule jsem to úpplně zapomněl zmínit je "Motýlek" - velmi potavý romám z trestanecké kolonie v Guinei...jakože když jsem tu knihu četl poprvé někdy na základce, tak jsem dokonce vydržel měsíc bez průseru, jak mě ta kniha poznamenala :-D
Motýlek
(Mišák, 17. 3. 2009 18:54)