Irvinga a jeho knihy mi doporučila
Nika, za což jí ještě jednou děkuji. Jedná se o zajímavého
autora, jehož texty jsou nezaměnitelné. Knihami prostupuje
erotika, sex, bizarní situace, nečekané úrazy, nevěra, smrt.
Vše smícháno v koktejl velice čtivý a nutící k zamyšlení.
První knihou autora, které se mi dostala do ruky byl Svět podle Garpa. Podle všeho jeho nejlepší román líčí život fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Syn zdravotní sestry a válečného letce vyrůstá pod matčiným dohledem v svéráznou osobnost. (Otec tu figuruje pouze jako nedobrovolný dárce spermatu, matka Garpa šikovně využila jeho zdravotní neschopnosti a vzala si z něho „to nejlepší, co měl“). Jako chlapec vyrůstá v prostorách nemocnice, po maturitě odjíždí s matkou do Vídně, kde dospívá jak sexuálně, tak v začínajícího spisovatele. Svoji první povídku napíše z hlediska čistě pragmatického, to aby si mohl vzít svoji vytouženou lásku Helenu. Ta je ochotna se provdat pouze za spisovatele. Následuje stěhování zpět do států, sláva matky díky její feministické knize(životopisu) Sexuálně podezřelá, narození dětí a jejich úrazy, tolerovaná manželská nevěra.....
Celý román Garp pochybuje o svém počínání, jeho myšlenky mu často zatemňují mysl, s věkem se stává víc citlivý k různým situacím, úzkostně se bojí o své děti a jen ztěžka odolává sexuálním nabídkám (dalo by se spíše říct, že většinou neodolá).
Víc netřeba dodávat, snad jen, že kniha má 521 stran a čte se opravdu skvěle.
Další knihu od Johna Inrvinga jsem chtěl již vlastnit a tak jsem na aukru vybojoval Čtvrtou ruku. Hlavním představitelem románu je Patrik Wallingford, televizní reportér, který při osudné reportáži přijde o část ruky. Ukousne mu ji lev z cirkusu, reportáž se okamžitě stane nejsledovanější událostí po celém světě a z Patrika se rázem stává slavný Lovec lvů. Chybějící končetina mu však neubírá na zájmu žen o něj, možná spíše naopak. Naplňuje se tak Irvingova kvóta pro počet erekcí na jednu stránku textu.
Po několika letech odmítání protéz se z ničeho nic ozvala jistá Doris Clausenová, že její muž může po své smrti ruku poskytnout. Muž je sice zcela zdráv, ale chtěl tomu osud, že se po neúspěšném finále fotbalové ligy zastřelil ve vlastním voze. Ruka zůstala netknuta a mohlo se tak přistoupit k operaci. „Majitelka ruky“ si ovšem podmíní dárcovství neustálým stykem s rukou a pohovor s darovaným. Při krátkém předoperačním pohovoru dojde k oplodnění majitelky. (Patrik byl krásný a všechny ženy s ním chtěly mít dítě). Doris tráví u Patrikovy ruky dlouhé dny a týdny, ale k dalšímu jedinečnému sexu k Patrikově nelibosti nedojde. Neodolá proto několika svůdným ženám, i když Doris i jejich syna miloval a vroucně si přál její náklonnost. Ta se dostaví až po dlouhých měsících a Patrik se tak i přes ztrátu nové končetiny stává šťastným.
Nedejte se odradit těmito „recenzemi“ a knížku si opatřete, opravdu stojí za přečtení.