MIŠÁKOVY GEO-KOLO-VÍNO A JINÉ ZÁŽITKY

        Stejně jako minulý rok, vyrazili jsme na Velikonoční výstavu vín do Bořetic. Po desáté hodině dopolední se před budovou Hlavního nádraží sešla následující skupinka sommelierů : Já, brácha,Martin, Kačka a Štěpán s Lenkou. Reprezentace více než slušná. Hodinku ve vlaku, 5 minut chůze do kopce a už jsme stáli před vchodem do místního sálu. Po zaplacení vstupného (ušetřili jsme s Kačkou po 50 korunách, protože jsme se vydávali za manželský pár ), jsme obdrželi skleničku a brožuru s nabízenými víny. Stejně jako posledně jsme ochutnávku začali u prvního stolu, přesněji Moravským Muškátem, vtipně skrytým za písmeny MM. Dále jsme pokračovali Rulandou šedou, bílou až jsme nakonec vyzkoušeli téměř všechny odrůdy. Většina námi vyzkoušených vzorků měla vynikajicí chuť, jen mizivé procento nám nechutnalo. Za nejlepšího vinaře jsme vyhlásili pana Bukovského. Nejen knížky, ale hlavně víno má špičkové. Za ty dvě hodiny degustování jsme vyzkoušeli asi 20 vzorků vín, bílých i červených, snědli klobásky, zabijačkové polévky, několik tácků se sýrem, chléb....

        V dobré náladě jsme opouštěli sál provoněný vínem a namířili si to k místním sklípkům. Zrovna začalo nepříjemně pršet, nejvyšší čas najít nějaký otevřený sklep. Po pár minutách bloumání místními uličkami se zadařilo. Byli jsme přivítání otevřenou náručí a zajímavou směskou vína. Majitel sklípku nevypadal jako čistokrevný vinař, vizáží spíše zapadal do škatulky rocker či motorkář. Ale hostitel to byl více než skvělý. Historka střídala historku, tramín portugala....Dalšími hosty byli přátelé z matičky Prahy, příjemní lidé. Pozvednout již tak dobrou náladu přišel ještě jeden strýc z vesnice, který používal zajímavé slovní obraty. Tady bych požádal Štěpána o doplnění, protože on si vše poctivě zapisoval.

        Kolem půl sedmé jsme museli jít na vlak, cesta to byla náročná. Jak? Fotodokumentace napoví...

        Při čekání na vlak jsme se dali do řeči ( do zpěvu ) se skupinkou vinařů z Brna. Společně jsme tak obohatili cestující o mnohé zážitky. To že přišli o klidnou cestu, budiž daň za skvělou zábavu. Co tím chci říct... Alkohol v krvi vystoupal do himalájských výšin, ruce, nohy a hlasivky si dělaly co chtěly. Nedobrovolně se tak k nám připojil jeden z cestujících. Mladej klučina Filip, náhodou fotbalita. Jak jinak, že Kačenko:) Společně jsme si celou cestu zpívali národní písně a pozvedli tak opět kulturu cestování.

        Dobrá nálada i pěvecké rozpoložení nám vydrželo i po vystoupení z vlaku. Obdařili jsme tak hudebním vystoupením i 1. kolej Hlavního nádraží. Za zpěvu „my jsme teplí no a co....“ jsme pochodovali na autobus směrem domů. Kdo ví co se nelíbilo hlídkujícímu policistovi. Asi že musel být ve službě v něděli večer, zatím co my jsme si užívali Velikonoc. Na nádraží se naše kroky rozdělily a tak jsme ztratili na síle. To se projevilo i při dobívání k Nosů, chtěli jsme se jít vykoupat, ale nepustili nás. Tady bych viděl jediný černý puntík na jinak skvělém výletu. Kdy že jsou Velikonoce příští rok?

(fotky)