Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sobotní oslavy

23. 7. 2007

Plný dojmů z dopoledního obřadu jsem kolem čtvrté hodiny vyrážel na první oslavu. Šlo o životní jubileum(50) mého strýce Oldřicha, kterému nikdo neřekne jinak než Ola. Hostina se konala v černovické restauraci Slunečnice, kde už jsme před pár lety křepčili na svatební hostině Helči a Jirky. Tentokrát nás usadili do vedlejšího salonku, ve kterém ovšem nefungovala klimatizace, tak si dokážete představit, jaké tam bylo horko… Mnoho kapek potu na těle způsobila i velmi horká (ikdyž moc dobrá) polévka  a hlavní jídlo (jsem jediný, kdo má pocit, že se do všech jídel dávají houby? )Obrazek

Asi po hodině nepříjemného pocení nás přesunuli do vedlejší místnosti, která už byla krásně klimatizovaná. Navíc na stole přistály číše s vínem, takže oslava dostávala ty správné obrátky.  Nebyly to jen narozeniny, ale i představovací akce. Sestřenice se poprvé pochlubila svým přítelem až z dalekého Portugalska. Pedro je velký sympaťák, ale byl zjevně zaskočený ze spousty cizích lidí a odlišného slavení narozenin:o) Bohužel moje angličtina je na dosti nízké úrovni a tak jsme si spolu veru nepokecaliJ (ale už v úterý jdu v práci na první hodinu angličtiny, tak uvidíme) 

Kolem osmé hodiny pro mě přijel Vincenso a stěhovali jsme se do Šlapanic na svatební hostinu.  Plánoval jsem, že se za hodinu vrátím a tak jsem se s nikým ani neloučil. Jak velice jsem se spletl, jsem zjistil za pár hodinJ Nálada v sále byla senzační, od tama se prostě nedalo odjet! I přes veliké vedro byli všichni na parketě a tancovali. Ženich, nevěsta, družičky, maminky, tatínci, dědečci, babičky….všichniJ Stoly plné jídla, pití a koláčů, jak se na pořádnou svatbu sluší a patří.

Úžasná byla nejmladší z rodiny Cupákových ( podezřívám rodiče, že v mládí milovali knihu Klapzubova  jedenáctka. Snad se jim ty čtyři ještě povedou, budeme držet palceJ ). Celý večer běhala po sále a všechny s velkou radostí fotila a nechyběla na parketu při žádné písničce. I „jede jede mašinka“ jsem spolu skvěle zvládliJ Kolem jedenácté večerní ( to jsem už věděl, že se na narozeniny nevrátím) jsme naznali, že je nejvyšší čas na pořádný odvazJObrazek

Odhodlal jsem se, stoupl si za mikrofon a nalákal všechny přítomné na parket. Děcka z hodů, protřelí světoběžníci, věděli co musí přijít. Ano, naše oblíbená hra(nevím jak jinak to nazvat ) „hlava ramena kolena palce“ . Všichni byli skvělí, vydrželi jsem celkem dlouho. I děda CupákJ

To už se ale pomalu blížil konec večera. Ještě proběhlo nezbytné sólo novomanželů a jako perlička na konec přišlo vystoupení nejlepších slatinských verbířů.  Myslím, že se nás zapojilo asi 5, včetně Lukáše. Předvedli jsme své nejlepší kousky a tím i přivedli svatební večer do konceJ

Obrazek

 

Jedna bulvární zpráva na závěr : svatební noc dopadla podle očekávání. Ženich usnulJ

 

(fotek je opět spousta, kouknite  narozeniny , svatba)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář