Slavíkovice - konec plesové sezóny?
Jelikož nemám poslední dobou nějak náladu na psaní, vezmu uplynulý víkend jen hodně zběžně. Sobotní odpoledne patřilo opět fotbalu. V turnaji na Spartě jsme postoupili do boje o 5.-8. místo. Systém zařazování do skupin se stal pro všechny nepochopitelný, ale asi nemá cenu se tím déle zabývat. Zápas proti Hustopečím se odehrál v nesnesitelné zimě, mohutně podporované silným větrem. Opravdu nic moc počasí na pobíhání po hřišti. I v improvizované sestavě se nám dařilo hrát poměrně dobrý fotbal. I já byl se svým výkonem z první půle spokejený. Konečně jsem se zapsal do listiny střelců, když jsem po skvělé přihrávce a kličce golmanovi trefil prázdnou bránu. Ale jen tak tak:o) Druhou půlku jsem prakticky odchodil, protože mě trápily problémy s tříslem. Střídat jsem něměl za koho. Konečný stav zápasu spravedlivých 2:2.
Po rozmrznutí a dobrém obědě jsem spěchal na vlak, kterým jsem se dopravil do Slavkova. Odtud pak autem do Němčan, kde jsme se u vína chystali na večerní ples. Sešli jsme se tu já, Jarča a Táňa. V plánu bylo zopakování úspěšného plesu v Němčanech. Ještě se vrátím k tomu cestování. Vyhledal jsem si spoje Slatina – Slavkov. Autobusem bych oněch 25 kilometrů jel 44 minut, protože všechny spoje zajíždí i do vedlejších dědin. Vlakem mi stejná vzdálenost trvala 23 minut za příjemných 21 korun. „Auta stojí, vlaky jedou“.
Ale zpět do Němčan, potažmo do Slavíkovic, kde se fotbalový ples odehrával. Stůl nám byl přidělen přímo pod podiem, ohlášený byl jako pro hosty kapely. Onou kapelou byl nám již známý Modul, jejiž hudbu jsme si vychutnávali již ve Šlapanicích. Zbytek výpravy už byl na místě. Brácha s Hankou, Lenka se Štěpánem. U stolu však seděl ještě jeden člověk nevalného zevnějšku a vzhledu. Štěpán ho trefně přirovnal k postavě Dr. House. Jeho přímý pohled působil dost nepříjemně. Nevíce si toho užila Táňa, resp. její dekolt. Každou chvílí jsem čekal, kdy stoupne a všechny nás zabije. Vstal, ale až ve chvíli, když jsme všichni tancovali a jedinou sedící Táňu vyzval k tanci. Ta logicky odmítla. Naštěstí na plese nevydržel moc dlouho a tak jsme měli po hodině nepříjemného pocitu klid. Zato my jsme vydrželi dlouho. Tancovat, bavit se, pít víno i bechera. Prostě ples jak se patří. Jedinou kaňku večera způsobila tombola. Nechal jsem se totiž únést a za lístky jsem utratil pro mě neuvěřitelných 100 korun. Sám jsem přitom musel vědět, že při takovém počtu lidí a mém štěstí, nemám ani mizivou šanci na výhru. Kolem půl druhé nás Štěpán odvezl zpět do Němčan. Opět jsme si plánovali skvělou afterparty, ale ples holky natolik unavil, že jsme všichni do deseti minut od návratu spali. FOTKY
Tož jeden z posledních, ne-li poslední ples je za námi a musím říct, že se stejně jako všechny předchozí vydařil. Letošní plesová sezóna dostává velkou jedničku. Hvězdičku si schovám až na příští rok:o)