Sen noci prvomájové
Sny jsou nedílnou součástí romantického koutku mého srdce, noc co noc mi zpříjemňují nerušené pochrupování, dokonce bych řekl, že svým způsobem dokáží obohatit můj život. Možná dlouhodobá izolace, možná nudná až depresivní samota, možná nedostatek čerstvého vzduchu, možná prasečí chřipka. Kdo ví, možná všechny zmíněné a mnohé další atributy ovlivňují nyní moje noční výlety do světa fantazie. Vždy jsem prožíval sny živé tak, že jsem dlouho po probuzení věřil v jejich pravdivost, ale poslední dobou jde už vážně do tuhého. Tak třeba ten poslední, nad ránem Prvního máje.
Slunce pomalu zapadá za rozpálené střechy stavení na náměstí, vodotrysk spokojeně bublá do podvečerního ticha a já hledám svojí spodní část těla. Docela divný pocit, nohy cítím, ale nevidím. Černé tričko jako by splynulo s nekonečnou rovinou, stříbrně zabarvenou. Smích kolem mi otevřel oči a já pochopil, že mám tělo nasoukané skrz střešní okno auta a tvářím se jako Papež jedoucí ve svém papamobilu vatikánským náměstím. Jenže nesdílím pocit bezpečí díky neprůstřelným sklům, raději se pokouším zasunout zpět do relativní jistoty karoserie. Přední sedadla obsadil Štěpán a Lenka, na sousední sedačce si hoví prázdný demižón na víno. No bezva, já sedím v autě, které má namířeno do sklípku, jedeme na výlet. Po dlouhých měsících zase výlet! Za okny letícího automobilu se míhají rozkvetlé stromy, vodní hladina zbarvená červánky do ruda, skupinky unavených cyklistů těšících se na studené pivo a teplou koupel. Chvíli mám pocit, že nás pronásleduje auto plné úředníků Odboru sociální péče, ale byl jsem ujištěn, že jde o druhou část výletníků, kteří se díky mně a demižónu nevešli do našeho auta. To jsem si pořádně oddychl, kontolóři by tento výlet asi nepovažovali jako součást rehabilitace. I tak jsem zbytek cesty jedním okem skrze zpětné zrcátko sledoval jejich kolíbavou jízdu jen pár metrů za našim vozidlem. Kužely světlometů by stejně tak mohly být úřednickou lampičkou, snažící se svým pronikavým světlem nabourat moji neochvějnou jistotu a dostat ze mne potupné přiznání. Kdepak, nedám se.
Zastavujeme u malebného sklípku, vítá nás majitel a šibalsky popohání mezi dlouhou řadou dřevěných a na druhé straně skleněných nádob. Ani nestačíme nasát specifickou vůni vinného odéru a už máme v rukou první vzorek k degustování. Veltlín, Sylván, Ryzlink? Do zkušených harcovníků máme pořádně dlouhou cestu, rozpoznat právě zkoušenou odrůdu se nám nedaří. Ještě spoustu vzorků budeme muset vypít, mnohé řady vinařských chrámů muset navštívit, abychom za svůj úsudek dali ruku do ohně a vytáhli ji zpět nedotčenou.
Zatímco znalecky zkoumám barvu a
nasávám vůni dalších vzorků, přemýšlí, které z lahodných
vín si pořídím do své domácí vinotéky. Poličce na osm vín
zastrčené ve spíži za prázdnými sklenicemi od zavařenin říkám
vinotéka. Po dlouhém váhání, ovlivněn alkoholem, odnáším si
plnou přepravku a jako malý kluk se těším na nejbližší
vhodnou příležitost k otevření první z lahví.
Skupinka maskovaných úředníků nasedla do svého, státem hrazeného vozidla a bez mého skalpu smutně zamířila k domovu, či spíše do jednoho z nočních podniků zapít žal nad nevydařeným zátahem. Naše vozidlo, stlačeno váhou nákupu až k vychladlému asfaltu, vyjelo splnit můj druhý sen. Co by to bylo za výlet, nesebrat cestou domů některou z místních krabiček. Pohlédnu do svého batohu a štěstím zářím. Přístroj i svítilna jsou ukryty na dně a výprava za poklady může začít. Hlavně se teď neprobudit. Už cítím, jak mi sluneční paprsek šimrá v zátylku, bydlet na vesnici, jistě by kohout dokonal svým zpěvem, na co slunce zatím nestačí.
Potemnělými vinohrady si zkušeně
razíme cestu rovnou za pokladem. Jak dlouho jsme už ten pocit
nezažil. Z auta jsem vyskočil ještě před úplným zastavením a
ani omezení v pohybu mi nekladlo nepřekonatelnou překážku v
nálezu tak cenného pokladu. Svět jako by byl v tu chvíli
krásnější, jako by měl opět smysl. Opuštěná zahrada ponořená
do tmy, dlouhé řádky vinohradů, osvícené kostely a krabičky
ukryté kdesi v keřích. Konečně noc podle mého gusta.
Spokojený a s úsměvem na tváři nechávám slunce dokončit svoji povinnost, ale z postele se vyhnat nenechám. Ještě si chci pár minut vychutnávat příjemné dozvuky snu a víno ze spíže mi stejně nikdo nevezme.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, chtěl jsem Vás pozvat k sobě do vinného sklepa v Mutěnicích. Dá se přespat,kolo taky půjde někam schovat a vína a vinných sklípků je tu víc jak dost. Více informací naleznete na mých www stránkách: www.sklep-mutenice.estranky.cz. S pozdravem Vít Špéra
Re: Konec snů
(Mišák, 5. 5. 2009 9:40)Konec? Právě naopak začátek plnění snů. Do týdne bych měl ukončit neschopnost a stát se tak opět plnohodnotným člověkem. Skály, voda, víno...
Konec snu
(Štěpán, 5. 5. 2009 9:34)Už přestaň snít a pojeď s námi i doopravdy. Podívej se co kde jsme byli v prvním prodlouženém víkendu. Skály, voda, víno...
Vínný sklep Mutěnice
(Vít Špéra, 27. 2. 2011 13:04)