Operace za dveřmi
Události nabraly rychlý spád, v koutě již stojí nabalené zavazadlo a ráno se na pár dní stěhuji do úrazové nemocnice. Během nich dojde k operaci kolene, přesněji poškozeného menisku.
Jak k této nově vzniklé situaci však došlo. Ráno jsem s výsledky z ultrazvuku vyrazil na vyšetření. Neměl jsem pomnětí, k jakému závěru pomocí sonografu přišli, protože mi to doktor ve spěchu neprozradil a v latinských názvech jsem se nepozorovaně ztrácel. Z nejistoty mě vyvedl až ošetřující lékař, stručně nastínil situaci a neomylně poslal o patro níž na ortopedii. Jaký to posun v jeho dosavadním léčení. Asi se zalekl možných komplikací a problém tím přesunul o čtyřicet centimetrů tvrdého betonu níže. Stačilo vytrpět dvě a půl hodiny v čekárně a se silami v koncích vstoupit do ordinace. Přístup doktorky byl o poznání profesionálnější. Okamžitě ji zarazil postup dosavadního doktora a já si tak nadobro potvrdil, že jsem ztratil několik týdnů zbytečným polehávání v posteli. Dle názoru doktorky (jistě světice) jsem měl být ihned odeslán na operaci, což také neprodleně udělala. Přání všeho dobrého jsem oplatil několika srdečnými díky, hlubokou úklonou a dalšími třiceti korunami.
Cestou do úrazovky jsem si nadával, že jsem nebyl na doktora tvrdší a neprosadil si svůj názor. Kdo by ale čekal, že narazí na tak nestandartně postupujícícho doktora. Další hodinka a půl nekonečného vzhlížení k dveřím ambulance číslo dvě. Každé otevření dveří mi dávalo falešnou naději k vstoupení. Moje jméno zaznělo nějak smutně, ale já tomu hlasu děkoval. Velice precizní doktorka vyposlechla celý můj příběh(a že ho mám už pěkně nacvičený) a jala se prohmatávat moje koleno. Rozkazy typu napněte nohu, ohněte ji do pravého úhlu, ve mně vyvolávaly úsměv jen do té doby, než mi s nohou začala prapodivně a velice bolestivě cloumat a tlačit na ta nejpostiženější místa. Úsměv vystřídalo úpění. Můj skromný obvaz byl nahrazen bytelnou ortézou přes celou délku nohy a s lístečkem že se mám dostavit druhý den nalačno. Chtěli si mě tam nechat rovnou, ale já si prosadil až příchod po ránu. Chtěl jsem se ještě jednou pořádně najíst, vykoupat, nechat se ostříhat a v klidu se na zákrok a pobyt v nemocnici připravit. Operace může začít.
Hodně štěstí, zdraví
(Nika, 19. 3. 2009 20:24)