Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nuda, lenost, apatie

19. 11. 2008

       To je tak, když se těšíte na prodloužený víkend...


       Jeden den volna navíc se vždy hodí, člověk si o kousek více odpočine od starostí ve škole, v práci, může si naplánovat příjemný výlet na chalupu, do lázní či k prarodičům. Ani jedno se u mne nekonalo. Jedinou záslužnou činnost jsem prováděl u Jirky na baráku, kde jsem pomáhal se stavěním zdi. Pomáhal je to pravé slovo, vozil jsem kolečka plná cementu, písku štěrku a vody, pomohl s tím, podržel tamto. Ale rozhodně si nestěžuji, svoji práci jsem zastal statečně a svědomitě. Pak už následovalo jen odpočívání před večerním zájezdem do Dambořic.


        Konečně zase hody bez jakéhokoli organizování, jen zaplatit vstupné a bavit se. V námi oblíbeném sále se nás sešlo kolem 15, nemýlím-li se. Zábava byla jak jinak než na vysoké úrovni, jak z naší strany, tak ze strany domácích. Těch ale, přišlo mi, nedorazilo tolik co jiné roky. Možná to bylo pondělním volnem, což by se rovnalo velké návštěvnosti v neděli. Plánoval jsem si, že se budu více věnovat místním slečnám, přeci jenom je nevidíme tak často. Ale já když začnu plánovat, nestojí to většinou za nic. A tak se i stalo, za což mohly děkovat naše holky, protože jsem je protáčel více než poctivě. A holky z Dambořic si budou muset počkat na kácení.

Obrazek



       Nemohu přijít na žádnou veselou historku z natáčí a alkoholem to není, nejšpíš se nic vyjímečného nestalo, rozhodně nic speciálního, o čem by bylo záhodno psát. Snad se příště polepšíme. Laťka je posazena hodně vysoko, minulý rok jsme totiž s Lenkou strhli zastěru hned v prvních minutách zábavy a postarali se tak o pořádné pozdvižení.


       K neděli a svátečnímu pondělí nejde napsat prakticky nic. Nebyl jsem schopný vyhrabat se z postele a když už, tak jen kvůli jídlu nebo přesunu k počítači nebo k televizi. Moje tělo, ale hlavně mozek jako by byli otupeny, veškěré aktivity byly předem odepsány. Nepomohlo nadávání si, stud a rozčarování sebou samotným. Ovšem ani kamarádi mi v této kritické chvíli nepomohli, nepodali pomocnou ruku. Všichni buď zažívali podobné stavy a nebo se nacházeli mimo Brno, čím byla jejich pomoc vyloučena.


       A já sám jsem si nedokázal pomoct. Nezbylo než dožít se úterního rána a pokusit se o změnu. Nechci už totiž zažívat tak nudné víkendy, nudnejší než tento článek...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jestli náhodou...

(Štěpán, 19. 11. 2008 13:30)

Jestli to náhodou nebylo tím že jsme chyběli :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA