Nuda, lenost, apatie
To je tak, když se těšíte na prodloužený víkend...
Jeden den volna navíc se vždy hodí, člověk si o kousek více odpočine od starostí ve škole, v práci, může si naplánovat příjemný výlet na chalupu, do lázní či k prarodičům. Ani jedno se u mne nekonalo. Jedinou záslužnou činnost jsem prováděl u Jirky na baráku, kde jsem pomáhal se stavěním zdi. Pomáhal je to pravé slovo, vozil jsem kolečka plná cementu, písku štěrku a vody, pomohl s tím, podržel tamto. Ale rozhodně si nestěžuji, svoji práci jsem zastal statečně a svědomitě. Pak už následovalo jen odpočívání před večerním zájezdem do Dambořic.
Konečně
zase hody bez jakéhokoli organizování, jen zaplatit vstupné a
bavit se. V námi oblíbeném sále se nás sešlo kolem 15,
nemýlím-li se. Zábava byla jak jinak než na vysoké úrovni, jak
z naší strany, tak ze strany domácích. Těch ale, přišlo mi,
nedorazilo tolik co jiné roky. Možná to bylo pondělním volnem,
což by se rovnalo velké návštěvnosti v neděli. Plánoval jsem
si, že se budu více věnovat místním slečnám, přeci jenom je
nevidíme tak často. Ale já když začnu plánovat, nestojí to
většinou za nic. A tak se i stalo, za což mohly děkovat naše
holky, protože jsem je protáčel více než poctivě. A holky z
Dambořic si budou muset počkat na kácení.
Nemohu
přijít na žádnou veselou historku z natáčí a alkoholem to
není, nejšpíš se nic vyjímečného nestalo, rozhodně nic
speciálního, o čem by bylo záhodno psát. Snad se příště
polepšíme. Laťka je posazena hodně vysoko, minulý rok jsme totiž
s Lenkou strhli zastěru hned v prvních minutách zábavy a
postarali se tak o pořádné pozdvižení.
K
neděli a svátečnímu pondělí nejde napsat prakticky nic. Nebyl
jsem schopný vyhrabat se z postele a když už, tak jen kvůli jídlu
nebo přesunu k počítači nebo k televizi. Moje tělo, ale hlavně
mozek jako by byli otupeny, veškěré aktivity byly předem
odepsány. Nepomohlo nadávání si, stud a rozčarování sebou
samotným. Ovšem ani kamarádi mi v této kritické chvíli
nepomohli, nepodali pomocnou ruku. Všichni buď zažívali podobné
stavy a nebo se nacházeli mimo Brno, čím byla jejich pomoc
vyloučena.
A já sám jsem si nedokázal pomoct. Nezbylo než dožít se úterního rána a pokusit se o změnu. Nechci už totiž zažívat tak nudné víkendy, nudnejší než tento článek...
Jestli náhodou...
(Štěpán, 19. 11. 2008 13:30)