Jdi na obsah Jdi na menu
 


Knižní koutek

9. 2. 2009

       Pro život není zcela od věci znát svoje dobré a špatné vlastnosti, vědět, jak se zachováme v té či oné situaci, umět odhadnout svoje síly. Můžeme pak lépe využít svoje kladné stránky a ty méně reprezentativní nedávat příliš na odiv. Já si například moc dobře uvědomuji, že se velice často oddávám plánování, avšak procento uskutečnění je doposud velice malé. Jedním z dalších plánů tak bylo tohle procento zvýšit. Částečně se mi to podařilo studiem angličtiny a nově i četbou knih. Ano, již dlouho jsem se těšil, jak se začtu do jedné z knížek, ale nedostatek času a …... kdepak, prostá lenost za to mohla. Proto jsem rád, že se nyní mohu pochubit hned trojicí knih, které mám v seznamu přečtených od vánočních svátků.


       První z nich byly Povídky od Zdeňka Svěráka. Na rojezd vcelku útlá knížečka o desatero povídkách, které v sobě nesou nezaměnitelný humor, nám tak dobře známý z mnoha Svěrákových celovečerních filmů. V povídce Ruslan a Ludmila jsem si při čtení dokonce připodobnil opraváře aut Bakaláře k hrobníkovi Brožovi v podání Ondřeje Vetchého z filmu Kolja. Jeho projev mi připadal tak podobný. Nejednou se mi stalo, že jsem se přistihl, jak se při čtení směji nahlas.


       Druhý svazek listů vlastně ani nemohu počítat mezi knihy. Jde od turistického průvodce, který jsem si chtěl prostudovat s předstihem, ne až po cestě do Západních Tater – Roháčů. Průvodce jsem nečetl celý, řekl bych, že jsem ho jen velmi podrobně prolistoval. Svoji důležitou roli si střihne až za několik málo měsíců.


       Třetí kniha mě zaujala nejvíc. Do Vladivostoku na zrmzlinu na kole. Název je více než výstižný. Autor Jan Tomšíček v cestopise popisuje svoji výpravu, při které na třicet let starém Favoritu ujel za 220 dní úctihodných 22 000 km, vlastní silou se tak Obrazekdostal z Jevíčka, přes Slovensko, Ukrajinu a nekonečnou Rus až do Vladivostoku a zpět. Pouze na zpáteční cestě byl nucen kvůli sněhu přejet Sibiř vlakem. To činilo dalších 3000 km. Tomšíček, který už absolvoval cestu přes celou Afriku, též na stejném kole, o sobě již na začátku knihy prohlašoval, že je tulák a to se během prvních pár stránek potvrdilo. Nebylo mu cizí požívat potaviny nalezené podél cest, spal zásadně v lese nebo pod mostem či v dřevěných přístřešcích podél železniční tratě. Též s hygienou si nedělal příliš velké starosti. Často jsem se tak dočel, jak o sobě prohlašuje, že sám sobě smrdí jako tchoř, nebo že by se po týdnu mohl konečně vykoupat. Velice zajímavé pak byly jeho postřehy ze setkání s lidmi, kterých bylo několik každý den. Pravidelně se tak opakovalo popíjení vodky, hovory o alkoholismu, který je v Rusku opravdu velký problém. Často smutné pak bylo si číst o životní úrovni lidí, jejich platech, osudech.Velice rychle se mi tak potvrdila otřepaná fráze, že Rusko je země neomezených možností.


Ještě zvování nakonec. Hurá na další knihu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Mišák, 11. 2. 2009 17:38)

myslím, že čtení je naprosto bežná zábava, jen v našich alkoholových kruzích se tím moc nesetkáme. Norsko samozřejmě půjčím, resp. vyměním za ten cestopis:) horší to bude sreálným Norskem, kvůli zranění musím vše odložit na neurčito....

Sláva, sláva

(Bulhar, 11. 2. 2009 17:07)

Konečně napadlo někoho dalšího číst a já nejsem za jediného exota :-)
Vidím, že ses zatím pustil do cestopisů - to nemohu učinit jinak než Ti doporučit Kurupiru - krásně napsaný cestopis z Amazonie podložený i zápisky z deníku vědecké výpravy a také z deníku (resp. občasníku) jednoho z hledačů diamantů v této oblasti - já z této knihy byl nadšen.
Jinak z takových těch "normálních" patří mezi mé nejoblíbenější: Kmotr a ostaní Puzoviny, Jistě pane ministře/premiére, série o Buffalo Billovi a poslední dobou jsem se na doporučení jednoho komplice dal na čtení tzv. nemocničních thrillerů (Cook, Clemant, Kalla...) - taky to má něco do sebe tento žánr.
Závěrem bych chtěl požádat, zda bys mi někdy nepůjčil to Norsko??

dodatek

(romča, 9. 2. 2009 22:02)

..mimochodem je to kniha Neferititi a Achnaton, kdyby to někoho zajímalo:-), když už jsem přidala k tématu

tak píšu

(romča, 9. 2. 2009 22:00)

..už asi přes rok mám rozečtenou knihu, mám přečtený dvě kapitoly(u mě mimochodem úspěch):-)) ale ještě jsem se nedostala dál..:-))jaksi nejsem moc čtenářka:-))tak jsem do tohoto článku ani moc nezapadám:-))ale pořád mám rozečteno:-D
to je spíš pro pobavení:-)

čtvrtá

(Mišák, 9. 2. 2009 15:19)

Až když jsem vracel přečtenou literaturu do své mini knihovny, narazil jsem na Norsko, knižní publikaci od Marco-Polo, kterou jsem dostal na Vánoce a také jsem ji už přelouskal. Nějak se mi to rozrůstá.... Pokud by jste měli nějaký zajímavý knižní tip, doporučte. Na žánru nezáleží. Můžete zde také napsat, jakou knihu si právě teď užíváte.