Jdi na obsah Jdi na menu
 


Břeclavská kasárna...

3. 9. 2007

 

 

Opět jsem zažil jeden z výjimečných víkendů. Čekalo nás totiž taneční soustředění v Břeclavi. Byla to první společná akce stárků, takže jsem se moc těšil. Navíc se měl po dvou měsících vrátit dezertér Štěpán. Ze Slatiny jsme vyjížděli poměrně brzo ráno. Sraz o půl 8 na náměstí. Cesta probíhala v pohodě, měl jsem dobrou náladu. Škoda, že nebyl v autě naladěný ještě někdo na stejné vlně. Do děckého centra Duhovka, kde jsme byli ubytovaní, jsme přijeli chvilku po deváté hodině. Prostředí skvělé. V přízemí byla hlavní, prostorná  místnost. Ta nám sloužila jako jídelna, lehárna i pařírna. Pořádně jsem se nestačil ani vybalit a už nás hnali do tělocvičny, která se nacházela v prvním  a zároveň posledním patře. Asi hodinu a půl jsme nacvičovali  pásmo, které by měl být  vrcholem našeho hodového snažení. Musím říct, že tancování hned po ránu není úplně to nejlepší, co jsem zažil. Celé tělo bolí, svaly jsou ztuhlé, nejradši by jste vlezli zpátky do postele. Ale moc času do hodů nezbývá, proto jsme museli trpět. Za velkou snahu jsme byli odměněni pečeným kuřetem v jedné z břeclavských restaurací. Pipi gril se jmenovalaJ  po jídle se pokračovalo ve zkoušení, ale já měl ještě jiné povinnosti. Spolu s Grolem jsme nasedli do auta a vyrazili směr Brno. Čekal nás totiž zápas proti Spartě a u toho jsme přeci nemohli chybět. A udělali jsme dobře. I když proti nám nastoupil silný soupeř, který od prvního poločasu vedl, dokázali jsme v závěru utkání výsledek otočit na 2:1.  Přesně takové zápasy mám rád. Sice se mi nedaří dát gól, ale když se vyhrává, je mi to jedno! A že se vyhrává!! Všechny tři zápasy jsme dokázali vyhrát, do všech jsem naskočil. Toho si moc vážím, protože s tím mým kolenem nikdy nevím, jak dlouho vydržím. 

Po fotbale jsme chvilku poseděli a v sedm hodin následoval přesun zpět do Břeclavi. Jel jsem s Jirkem a doprovod nám dělal Štěpán s Lenkou. Ano, ten Štěpán, co se vrátil ze států. Ano, ta Lenka, co tu na něj čekalaJ Naštěstí přední skla našich vozů zdobila dálniční známka, a tak byla cesta mnohem rychlejší. Tempovat na 135km/h a frčíme. Dorazili jsme kolem osmé a v tělocvičně se za našeho velkého překvapení stále tancovalo. Na všech už jsem ale viděl velkou únavu. Ani se nedivím, celý den poslouchat a tancovat na ty samé písničky, není žádná legrace. Na poslední půlhodinu jsme se tedy přidali i my. Štěpán byl zjevně dost vyjevený, když viděl, co všechno se bude muset za 10 dní naučit. Svoje zděšení se snažil utopit v panácích becherovky. Musím zde prohlásit, že se mu to poměrně dařilo. Snažili jsme se však s Lenkou ho v tom samotného nenechat, a tak se po půllitru karlovarské jen zaprášilo.

 A večer pokračoval v podobném duchu. Připíjelo se na zdraví, na návrat, na hody a já nevím na co všechno. Ochutnávalo se sušené maso až z Ameriky, burčák až z Jižní Moravy. Já jsem se svým zpěvem staral o hudební doprovod celého večera a také o 5 litrový demižon vavřinečkaJ kolem jedenácté večerní jsem odešel na záchod a koho nevidím. Štěpán sedí na keramickém trůnu, ale kralování už nebyl schopen. Prostě a jednoduše nezvládl návrat. Radostí, že vidí svoji Lanku a nás, kamarády, se propil až do opileckého spánku. No co se dalo dělat, našel jsem si jiný záchod a pokračoval jsem v zábavě. A zábava to byla pořádná. Zpívali jsme všechno. Hlavními hity se staly pohádkové písničky. Pokud dostanu svolení aktérů, vystavím zde i video. Jinak fotky najdete třeba tady a nebo i tady. Jo a tady takyJ Večerní řádění se tedy pomalu mění v tvrdý spánek.

 

Ten ovšem netrval moc dlouho. O půl deváté už do mě kdosi kopal, že prý musíme cvičit… no to je teda dobrý nápad. Všem se chtělo asi jako mně. Ale po vydatné snídani(dal jsem si 4, možná 6 nebo dokonce i 8 párků. To už se asi nikdo nedovíJ ) jsme se přeci jen donutili a dobrou hodinu a půl opět tancovali. Myslím, že jsme udělali kus dobré práce. Důležité je, že všechno proběhlo v pořádku, bez hádek a jiných nepříjemností. Díky za to.

Kolem druhé hodiny jsme předali uklizenou Duhovku a vyrazili směr…no, někdo domů  někdo lovit. Jak taky jinak. V Břeclavi je několik kešek, bylo by nefér si je nevyzvednout. A tak přijíždíme ke krásnému kostelu v Poštorné. Trvá nám sice poměrně dlouho, ale nakonec nacházíme. U vchodu do kostela nám průvodkyně nabídne prohlídku s doprovodem a přednesem spousty zajímavostí o této stavbě. Potom jsme odlovili i Rybochod u řeky Dyje a keš nazvanou Za Staru Břaclavu, která ležela kousek za Staru Břeclavu. Nějak se nám ještě nechtělo domů, vyrazili jsme proto na výlet za krásami milované Moravy. Projížděli jsme vinicemi, krásnými vesnicemi.  Opravdu nádherně tu je. Nejvíc si to užíval Štěpán. Přeci jenom tohle ve spokojených státech nenajdete. Cestou jme odlovili dvě keše. Hradištěk a Větrný mlýn. První jmenovaný stojí v polích kdesi před Čejkovicemi, jedná se o poutní místo mezi rozsáhlými vinicemi. Nedalo mi to a utrhl jsem si pár hroznů do čepice. A ve sklípku koupil dvě lahve Veltlínu. Starý pán, který mi je prodával, byl velice pohostinný. Během chvilky mi dal okoštovat asi 5 vzorků vín. Největší problém je v tom, že mi ve sklípku chutnají všechny vínaJ snad jsem vybral dobře. No a Větrný mlýn, zvaný Větřák, stojí na kopci nad Podvorovem. Krásná stavba z let minulých je dokonce přístupná veřejnosti. Byla nám nabídnuta prohlídka, ale únava se stupňovala a tak jsme jen odlovili a nabrali směr Brno.

 

 

 

Co dodat. Víc takových víkendů….  

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

viky.xf.cz

(viky.xf.cz, 25. 11. 2007 13:46)

Pěkně píšeš o mém městě ! Chutnalo kuřátko v Pipi Grilu ? Dělal jsem jim stránky viz www.pipigril.cz

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA