Jdi na obsah Jdi na menu
 


Toulovcovy maštale

3. 10. 2008

        Po delší době jsme se vydali na celodenní výlet. Romča naplánovala,Obrazek pár odvážlivců přikývlo a mohlo se vyrazit. Sraz o půl osmé na náměstí, naskákat do aut a nabrat směr Budislav, Toulovcovy maštale. Nebyl by to výlet, nemít po ruce gps a neodlovit nějakou tu krabičku. Hned první se nácházela u rozhledny Terezka, pár kilometrů před cílovou stanicí. Nejdřív jsme byli rozhodnutí pouze pro krátkou zastávku čistě na odlov, ale rozhledna nás svojí výškou vybídla k výstupu nahoru. Po zaplacení dvacetikorunového příspěvku jsme se dali k zdolávání pořádné porce schodů. Již z prvního patra byl krásný výhled od celého kraje, ale já se chtěl dostat až nahoru. Za jasné oblohy je prý vidět Sněžka i Praděd, ale my to štěstí neměli.

       V Budislavi jsme zamířili na první skálu našeho výletu - Velké hradisko. Úkryt keše jsme našli bez vetších problémů, ale krabka byla zastrčená pořádně hluboko a trvalo pěkných pár minut, než se Romči podařila vytáhnout. O to větší radost jsme z ní měli. Ne tak Romča, která měla pořádně pošrábanou ruku. Ale za ten úspěch jí to určitě stálo. Před další keší u místního kostela jsme si odběhli k autu sundat pár svršků, protože vykouklo sluníčko a začalo být něčekaně teplo.

Obrazek

       Naše další kroky směřovaly k Toulovcově rozhledně. Ta byla o poznání menší, ale výhled z ní byl také pěkný a i u její paty se schovávala krabička. Ta byla na delší dobu poslední. Ne tak vína, kterého měly holky dostatek a celou cestu ho vesele požívaly. Díky tomu jsme měli o zábavu postaráno.

      Přes Panský stůl a chatové oblasti jsem přišli na Nové hrady. V této vesnici stojí krásný rokokový zámek z 18. stol, vybudovaný hrabětem Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chameré. Toliko historie. Pro nás bylo důležité, že je pěkný k focení a že se v jeho areálu skrývají dvě krabičky. Aby toho nebylo málo, za zámkem stojí zrekonstuovaný barokní špýchar, ve kterém se v součastnosti nachází PRVNÍ ČESKÉ MUZEUM CYKLISTIKY. Holky jsme poslali do restaurace na jídlo a tříčlěnná mužská výprava se ponořila do historie kol. A že se bylo na co dívat. Viděli jsme kola s bambusovým rámem, první kolo s brzdou, odrážedla, vojenská kola nebo kola světových závodníků. V druhém patře jsme si prohlédli i dílnu z období 50. let a některé české skvosty.

      Jelikož holky nenašly žádnou normální hospodu, snědli jsme poslední Obrazekjídlo nafasované z domova a s poloprázdnými žaludky se vydali na cestu zpět. Nálada už začínala pomalu upadat. Zaprvé nebylo kde se najíst a co bylo podstatnější, nebylo čím otevřít druhé víno. Zejména Bára a Romča to nesly dost těžce. Další možností kde by jsme se mohli najíst byla hospoda Na verandě. To by jsme ale museli přijít někdy po ránu, v odpoledních hodinách jsme si mohli pochutnat maximálně na tatrance. Ale abych pravdu řekl, dávat si jídlo v tak hnusné a zašlé hospoddě by se mi stejně asi nechtělo.

       Čekal nás poslední úsek cesty směrem do Budislavi. Ale co bylo důležitější, cesta vedla přes Toulovcovy maštale, kvůli kterým jsme přijeli. Jenže hned u hospody jsme se dali špatnou cestou a tak jsme si dost zašli. To jsme zjistili až poté, co jsem oslovil kolem jedoucí pár na kolech. Očividně také bloudili a tak jsme dali hlavy a mapy dohromady a našli ten správný směr. Po pár minutách nás přivítaly první krásné skalní útvary. HnedObrazek jsme je využili k focení v různých bláznivých pozicích. Samotné maštale jsem si moc užil. Bloudili jsme úzkými uličkami, skákali ze skály na skálu. Jen holky už byly dost unavané a neměly pro naše hlouposti moc pochopení. Několik rychlých fotek, jedna společná a už jsme šlapali poslední kilometry k autu. Tam jsme se rozhodli navštívit nedalekou Litomyšl. Nejen že tam je na co koukat, ale hlavně jsme doufali, že se po celém náročném dni konečně najíme. Na Smetanově náměstí, které je údajně nejdelší v republice, jsme dali v rychlosti jednu kešku a utíkali do hospody. Jídlo příjemně polechtalo žaludek a my mohli jít odlovit ještě pár keší. Zároveň jsme si tak prohlédli největší dominanty města. Unavení, ale spokojení jsme nasehli do auta a jeli domů. Cestou ještě nějaké krabičky, však to znáte. Celkový počet se zastavil na 12 kusech.


=FOTKY=

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA