Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prodloužený Geovíkend (už celý)

30. 9. 2007

           Tento prodloužený víkend byl opravdu náročný. Hlavně z hlediska geocachingu. Myslím, že jsem si vytvořil rekord v počtu keší za jeden víkend, i když třídenní. 

 Je čtvrtek večer, vracím se z mimořádné odpolední směny. V pátek je svátek sv. Václava. Většina „normálních“ lidí je tou dobou už navoněná a chystaná se do města za zábavou. My postižení touhou objevovat, se převlékáme do špinavého oblečení a vyrážíme lovit. Sešli jsem se 4, Já, Romana, Štěpán a Lenka. Tato sestava vytvořila tým pro celý víkend. Jako první jsme vyrazili směr Líšeň, na kostelíček 2 . Odlovení probíhalo bez problémů. Následoval přesun do Obřan na BMC. Cestou jsem si ještě odlovil nějaké resty v Židenicích. Největší akce čtvrtečního večera začala na Obřany Downtown. Většinu stageí jsme objeli autem, nedělaly téměř žádnou Obrazekneplechu. Zato finální odlov nás potrápil víc než dost. Jako obvykle jsme zvolili špatnou přístupovou cestu k cíli. Co hůř, cíl samotný jsme nemohli vůbec najít. Navigace nás dovedla až na kolejiště, kde v drtivé většině keš nebývá. Podle hintu (nápovědy) měla být v kmeni stronu, ani ten jsme nikde neviděli. Až po telefonátu Abakusovi (právě odbíjela půlnoc), který nám potvrdil, že hledáme na správném místě, jsme začali šplhat do svahu. A nebyl to ledajaký svah. Samé trní, husté keře a příkrý sráz. Navíc mokro a bahno. Fotky jsou toho důkazem.nahoře jsme vylezli jako prasátka. Ale na náspu se na nás usmálo štěstí v podobě pokladu. Mise splněna. Ale večer, noc, nebo spíš ráno ještě nekončilo. ObrazekPřesunuli jsme se do středu města, kde na nás čekali ještě další tři kešky – Fajfka,  Svratecký soutok 6 a Špilberk. Druhá jmenovaná nás silně potrápila. Teda nejvíc asi Štěpána, který se rozhodl pro tu nejhorší variantu. Asi po půl hodině marného boje nás napadlo obejít objekt a ejhle, zadařilo se!!! To už se ale chýlilo k půl třetí a my se těšili domů do postelí….

 

Bojím, bojím, že už si nebudu pamatovat všechno, co se událo, nějak zapomínám, kde všude jsme byli a co jsme dělali. Ááá, už to pomalu naskakuje. Je pátek ráno, do práce nemusím vstávat, ale na devátou ráno je plánované kácení malých májí. Naštěstí venku docela silně prší, a tak se otáčím na druhý bok a v klidu spím dál. Druhé probuzení se konalo kolem půl jedenácté. Při zápisu odlovených keší na internet jsem zjistil, že jsem neopsal číslo geocoinu(mince) a uložil jsem ji. Štěpán se nabídl, že se mnou i v tom dešti zajede do Líšně, kde mince tou dobou odpočívala. Aspoň jsem si znovu, tentokrát za světla,  užil krásný výhled na Mariánské údolí.

 Po obědě došlo na kácení májí. První jsem nastihl, protože jsem přišel o celých 5 minut později. Člověk se jednou zdrží a hned tohle….U Marušky jsem již asistoval a i proto proběhlo vše v pořádku:o) Opět nechyběla spousta fórků a zábavy. Jediné co chybělo, bylo víno. Ale to bylo v plánu večer. Jeli jsme do Bořetic pro burčák a na geosraz do Zaječí.


 Trochu vínečka jsem si dopřál už doma ve vaně. Ano, udělal sem si zase tu svoji pohodu, relaxoval jsem. Do sklepa jsme dojeli někdy v podvečer. Slečna nás pozvala na ochutnávku, při které jsme si vybrali, jaké vína si chceme odvést domů. Já měl vybráno už dávno, bohužel však Muškát neměli a tak jsem jako náhradu zvolil Tramín. Aby mu nebylo smutno, přikoupil jsem mu Modrého portugala. Už teď se těším, až nastane ta sváteční chvíle, zapálím svíčku a vezmu do ruky vývrtku…

 Po ochutnání několika druhů bílých vín jsme jeli k nedaleké rozhledně, kde měl Štěpán v plánu uložit poklad. Z rozhledny byl i za šera nádherný výhled do krajiny. Kromě uložení kešky se mi podařilo i pár pěkných fotek (a společné čůrání z nejvyššího patra rozhledny nás také docela pobavilo:o) )

 Bylo docela dost hodin a tak jsem se přesunuli do nedalekého Zaječí na Geoburčák – sraz vyznavačů a milovníků geocachingu. Potkali jsem tam uznávané legendy a celebrity tohoto sportu. Jako by jste se dostali do hotelu Praha na sraz nároďáku…Jako by vás nechali nakouknout do bájného pokoje číslo 433….  

 Škoda jen, že jsme museli spíchat domů. Určitě by to byl poučný a zábavný večer. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem se konečně pořádně vyspal.

 

 Sobota dopoledne, klasika. Nějaký ten úklid, zapisování keší a konečně jsem se dostal i k sepsání „reportu“ z koncertu Anetky. Chvilku po obědě ale zase sedím v autě a v stejné sestavě míříme směr Brno lovit další kešky. Jako první bylo Rondo. už jednou jsem se o tento nevkusný žert pokoušel, ale marně. I tentokrát to byla marná snaha. Asi hodinu jsme se Štěpánem riskovali pád do vody, ale najít toužený poklad se nám nepovedlo.Fotky jen potvrzují náročnost lovu. Odlovili jsme pár z BMC série a pokračovali směrem k přehradě. Tam nás čekali další dvě, z toho jedna naprosto úžasná! BMC Kníničky. Keš se měla nacházet v pařezu na mýtině nad přehradou, odkud byl senzační výhled. Vrátím se k minulé Obrazekvětě. Měla, ale nebyla. Ihned po příchodu na mýtinu si Štěpán všiml pouzdra ležícího pár centimetrů od hlubokého srázu. Ano, byla to keš. Už třetí během dvou týdnů, kterou jsme našli mimo skrýš. Hlavně že se ale neztratila. To už jsme se ale nechali unášet krásným výhleden na přehradu. Sluníčko hřálo jako v létě, všude kolem ticho, v dálce parník….lahoda!!! Do té doby jsme celkem spíchali, ale tady jsem se vydrželi  povalovat dobou půl hodinu.

 Cestou domů jsme se domluvili na filmovém večeru u Lenky. V Tescu nakupujeme nezbytné jídlo a chuťovky a kolem osmé hodiny už sedíme před televizí. Vratné láhve, to filmový hit večera. K tomu se podávalo červené i bílé víno, burčák, pizza, klobásky, brambůrky, pop-corn. Královská hostina. Po skončení filmu nám Štěpán dopřál ještě několik filmových úryvků u kterých jsme se moc pobavili a pak vznikl onen neocenitelný nápad. Štěpán hlásí : „ na Stránské je nová keška, pojďme ji odlovit!“ Všichni jsme po chvilce přemlouvání souhlasili. Oděni do špinavého a s lahví finské jsme vyrazili. K jeskyni jsme přišli, bylo kolem druhé hodiny ranní. Ani nemluvím o tom, jak jsme si cestou krásně prozpěvovali.

 Abychom odlovili tuhle kešku, bylo třeba vlést až za železné dveře. Kdo tam byl, ví jak špatně se tam dostává. Navíc když máte minimálně dvojku v krvi, není to žádný med. Lidové hlasování určilo, že do úzké skuliny půjdu já s Lenkou. Stačilo pár minut v tom zatraceně úzkém prostoru a byl jsem téměř střízlivý. Asi po pěti minutách jsme se dostali na druhou stranu. Trvalo nám poměrně dlouho než jsme poklad našli. A byla to více méně náhoda. Byla ukryta poměrně vysoko, ale po velkém úsilí a týmové práci se nám ji podařilo vytáhnout. Protože jsme u sebe neměli foťák, rozhodli jsme se vrátit zpět, vše vyfotit a zase se vrátit ukrýt poklad. Tohle musí prostě bavit….:o)

 Pořádně unavení jsme se vraceli směrem k domovu. Na čerstvém vzduchu se opět zvedla hladina alkoholu a tak se cesta trochu protáhla. Do postele jsem se dostal ve chvíli, kdy hodiny odbíjeli čtvrtou hodinu ranní….

 

Neděle byla o poznání klidnější. Potřeboval jsem se pořádně vyspat, vstával jsem proto až kolem jedenácté. Odpoledne mě čekal fotbal. Hráli jsme v Řícmanicích a poprvé od začátku sezony jsme se dostal na hřiště od úvodního hvizdu. Nevěřil jsem, že bych mohl zvládnou odběhat poločas, ale nakonec z toho byl téměř celý zápas. Opět se nám podařilo vyhrát, tentokrát 3:0. Stále se držíme na čele tabulky a máme pěkně našlápnuto. Snad to ještě nějaký čas vydrží…

Obrazek

 

Tak takhle vypadal náročný víkend plný geocachingu a vína. Pomalu se začínám těšit na ten nadcházející…( i když lovení už tolik nebude, protože Štěpán odletěl do spokojených států. Ale myslím, že s Lenkou a případně Romanou něco vymyslíme….)      

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář