čtvrteční lovení , víkendové soustředění
Čím dál víc mi dělá problémy donutit se, aby napsal pár řádků na svoje stránky. Nevím čím to je. Možná nezažívám ty skvělé situace jako dřív, možná mám problém najít ta správná slova, věty, jak události popsat, možná vyprchalo prvotní nadšení, možná jsem jen líný, možná.....
Ale nakonec se vždy přemůžu a
nějaký ten řádek napíšu. Ve čtvrtek jsme se
vydali s Jožem na lov keší. Vybral jsem lokalitu Lužánek,
protože zde bylo několik tradičních keší pohromadě.
Jako první jsme navšívili ulici Schodovou, kde se
ukrývá stejnojmenná keš. Ovšem na oněch
dlouhých schodech byl poměrně čilý ruch, po rychlém
omrknutí terénu jsme
pokračovali zpět do parku na
odlovení pokladu Lužánecký park. Skrýš
jsme našli poměrně rychle, ale poklad v ní nebyl. Válel
se totiž v blízkosti úkrytu celý rozbitý,
cáry listinku kolem něj. Podařilo se nám složit
krabičku do původního stavu a vložili jsme do ní i
list čistého papíru, na který jsme se zapsali.
Dále jsme pokračovali směrem k rujnám sportovních
stadionů. Tyto sportovní svatostánky byly svědky
slavných vítezství jak fotbalových, tak i
hokejových týmů, jejich tribuny praskaly pod nápory
fanoušků, čekajících na góly. Dnes už z
těchto památných míst zbyly jen trosky čekající
na opravu či strhnutí. Je to opravdu smutný pohled. I
já si pamutuji, jak jsem oba stadiony navštěvoval. Především
ten fotbalový. Už jako malý kluk jsem se těšil na
každý druhý víkend, kdy jsme se jeli podívat
na „bobíky“ . Dodnes na to se slzou v oku vzpomínám.
Plný nostalgie jsme běhal s foťákem v ruce po
tribunách Lužáneckého stadionu, zatímco
Joža hledal keš s trefným názvem Zašlá sláva!
Další na řadě byl první
panelák v Brně. Tedy poklad v jeho blízkosti. S
hledáním jsme měli velké problémy, i
když jsme hledali ve třech. Potkali jsme se s dalším
kačerem, jehož nick jsem úspěšně zapomněl. Při hledání
nás vyrušil obyvatel domu. Měl dotěrné otázky
a nelíbilo se mu, že tu pořád někdo něco hledá.
Raději jsem mu vysvětlil o co nám jde a slíbil jsem
mu, že se přisadím o změnu uložení keše. Asi
opravdu není příjemné, když vám pořád
„někdo něco“ hledá pod okny.
Dále nás čekaly dva neúspěchy. Nejříve brněnské budovy číslo II a znovu Schodová keš. Budeme se tam muset ještě jednou vrátit. Cestou domů jsme se ještě stavili pro keše Bronzmuk a Sklepní chodba na Moravském náměstí a poklad u Červeného kostela. Příjemný večer, 5 keší doma.
V pátek odpoledne jsme odjeli na fotbalové soustředění do Velkých Pavlovic. Už minulý rok jsme si tu užili skvělé tři dny, plné běhání, únavy, ale i dobré nálady a dlouhých večerů. Nejinak tomu bylo i tento rok, ale loňské soustředění zůstalo nepřekonáno. Hlavně z důvodu počtu zúčastněných. Přijelo nás jen 10, což je na fotbalový tým žalostně málo. Od toho se pak odvíjel celý víkend. Navíc nám nepřálo počasí(tak jako všem lidem v republice) . Ve vichřici a hustém lijáku se dost špatně trénuje. Ale o to líp se pak odpočívá a relaxuje. Zvláště pak u kvalitního vína, kterého bylo dostatek. První den jsem si vychutnával Modrého Portugala a v sobotu Veltlínské. Kdyby však zůstalo jen u vína, to by bylo hej. Jenže ve večerních hodinách jsme vždy ještě navštívili místní bar . Tam se popíjel rum s kolou za brněnské ceny a v slatinském množství. Více se o tom asi nebudu rozepisovat, protože ctím pravidlo, že co se událo v kabině, v kabině také zůstane. Nechám tady prostor pro fantazii:o)
